Důchodkyně prozradila: Jak si slušně přivydělává z telefonu, aniž by musela rozumět internetu a technice

18. října 2025 | Jarmila N.

Jmenuju se Jarmila. Je mi 65 let, jsem vdova. Mám dvě dospělé děti a jedno vnouče (dvacetiletého Jakuba, studenta vysoké školy). Celý život jsem pracovala. Nejdřív v obchodě, pak v kanceláři. 42 let poctivé práce.

A přesto jsem se jednoho večera ocitla v situaci, kdy jsem si připadala jako břímě pro vlastní rodinu.

Seděla jsem v obýváku s kalkulačkou a účtenkami za léky. Bylo 18. v měsíci a na účtu mi zbývalo 1 200 Kč. Do další výplaty důchodu zbývalo 27 dní. Skoro měsíc, kdy jsem musela zaplatit energie, léky, jídlo.

27 dní s dvanácti stovkami. A přitom jsem udělala všechno správně:

✅ Pracovala jsem poctivě 42 let
✅ Odvedla jsem si všechny odvody
✅ Vychovala jsem dvě děti
✅ Nikdy jsem nic neprovedla, vždy jsem byla slušná
✅ Zasloužila jsem si důstojné stáří

A stejně mi to nestačilo.

Proč jsou důchodci v pasti?

Víte, co mě štvalo nejvíc? Ne že nemám peníze. Ale že po 42 letech poctivé práce člověk končí odkázaný na almužnu od vlastních dětí.

Podívejte se na čísla. Tady je můj rozpočet jako důchodkyně:

Přečtěte si to znovu. Po 42 letech práce mi nezbývá ani koruna. A ještě jsem odkázaná na pomoc od dětí.

Nejhorší je ten pocit méněcennosti. Když vám dcera tajně posílá peníze, protože ví, že nemáte na léky. Když se bojíte zapnout topení v zimě, protože nevíte, jak to zaplatíte. Když nemůžete jít s přáteli na kávu, protože na to nemáte.

V tu chvíli mi to došlo: Systém je nastaven tak, aby důchodci přežívali, ne žili. A nikdo o tom nemluví.

Nemůžete si dovolit onemocnět (léky nestíháte platit).
Nemůžete jet k rodině (benzín je moc drahý).
Nemůžete koupit vnukovi dárek (nestačí ani na jídlo).
Nemůžete si zapnout topení, kdy potřebujete.

A nejhorší? Po celý život jste makala, platila odvody, byla jste slušná. A stejně jste na tom HŮŘE než ti, co nikdy nic nedělali.

Důchod jednou měsíčně = nikdy nemáte peníze navíc. A zdá se, že není cesta ven.

Okamžik, kdy jsem pochopila, že jsem břímě pro rodinu

Jednoho dne mi dcera navrhla: „Mami, pojď se mnou na kávu do cukrárny. Potřebuju si s tebou popovídat.“

Seděly jsme v kavárně. Dcera si objednala cappuccino a zákusek. Číšnice se otočila na mě: „A pro vás?“

Podívala jsem se na jídelní lístek. Káva: 65 Kč. Zákusek: 85 Kč. Dohromady 150 Kč.

A já jsem měla v peněžence 180 Kč. To bylo všechno do konce týdne…

„Já si dám jen sklenici vody, prosím,“ řekla jsem.

Dcera se na mě podívala. Viděla jsem v jejích očích lítost. „Mami, vezmi si taky něco. Já to zaplatím.“

„Ne, děkuju, opravdu nemám chuť,“ lhala jsem.

Seděla jsem tam s vodou, zatímco dcera jedla zákusek. Kolem nás seděly jiné ženy mého věku. Všechny si objednaly kávu a dezert. Smály se, povídaly si.

A já jsem seděla před sklenicí vody, protože jsem neměla 65 korun na kávu.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem selhala. Ne že bych byla líná nebo špatný člověk. Ale že systém je nastaven tak, aby z důchodců udělal lidi druhé kategorie.

Zkoušela jsem všechny cesty. Každá mě zavedla ještě hlouběji do pasti

Nejsem typ, co by se jen litoval. Zkoušela jsem VŠECHNO, co normální důchodce může dělat:

1️⃣ HLEDÁNÍ PRÁCE

Šla jsem do personální agentury. Recepční se na mě podívala a řekla: „Paní, my bohužel hledáme mladé a dynamické kolegy.“

Zkoušela jsem supermarket, kavárnu, úklid. Všude stejná odpověď: „Hledáme mladší.“ „Potřebujeme flexibilního člověka.“ „To pro vás bude moc náročné.“

Překlad: V 65 letech vás už nikdo nechce. Jste moc stará. Jste zbytečná.

2️⃣ PROSIT DĚTI O POMOC

Dcera má svoje problémy. Hypotéku, děti, auto na leasing. Syn bydlí v Brně, taky má rodinu.

Dcera mi tajně posílá 2 000 Kč měsíčně. Ví, že bych bez toho nemohla platit léky. Ale cítím se hrozně. Po 42 letech práce jsem odkázaná na almužnu od vlastních dětí.

A nejhorší? Když vidím, jak se na mě dívají. Ne se zlostí. Ale s tou lítostí. Jako na starou, nemohoucí ženu, kterou musí živit.

Chtěla jsem být užitečná babička, ne břímě.

3️⃣ ŠETŘENÍ NA VŠEM

Zkoušela jsem šetřit. Kupovala jsem jen levné věci. Topila jsem co nejméně. Nechodila jsem k lékaři, i když jsem měla bolesti.

Výsledek? Nic se nezlepšilo. Naopak. Zdraví se zhoršilo (odkládala jsem lékaře), zimou jsem se nastydila (nízké topení), a stejně peníze nestačily.

Každá „normální“ cesta ven znamenala ještě VĚTŠÍ ponížení:

❌ Hledání práce = „Jste moc stará“
❌ Prosit děti = Další ztráta důstojnosti
❌ Šetření na všem = Zdraví se zhoršuje, peníze stejně nestačí

Začala jsem si klást otázku: „Existuje vůbec nějaká cesta ven? Nebo je systém opravdu nastavený tak, že důchodci MUSÍ žít na hranici?“

Odpoledne u kávy, které změnilo všechno

Jednoho dne ke mně přijel vnuk Jakub. Je mu 20 let, studuje na vysoké škole. Chytrý kluk, hodně rozumí těm počítačům a moderním věcem.

Sedíme u oběda a povídáme si. Jakub vidí, že jsem ustaraná.

„Babi, co se děje? Zase ty peníze?“ ptá se.

Pokrčila jsem rameny. „No… ono to nějak vyjde. Vždycky to nějak vyjde.“

Jakub vytáhl telefon a otevřel nějakou internetovou stránku.

„Babi, koukni. Tady píšou, že lidi ve tvém věku si přivydělávají slušné peníze z domova. Podívej, tady je paní Marie, je jí 62 let, a vydělává si přes internet.“

Podívala jsem se na to a zamračila se. „Jakube, to bude nějaký podvod. Já na ty technologie nejsem. Já ledva zvládám posílat zprávy na telefonu.“

Jakub se usmál: „Babi, já vím že se bojíš. Ale tady píšou, že to není složité. A hlavně, mají tam takovou Umělou inteligenci neboli AI. To je speciální webová stránka, která ti pomůže s každým krokem. Je to jako bys měla odborníka v počítači, kdykoliv něco potřebuješ.“

„Umělá inteligence?“ zeptala jsem se. „To zní neskutečně.“

„Ne, babi,“ vysvětloval Jakub. „Je to jako chytrý pomocník. Kdykoliv něco nevíš, napíšeš mu otázku jako v SMS zprávě. A on ti hned odpoví a vysvětlí ti to. Úplně jednoduše, aby tomu rozuměl každý.“

„A navíc,“ pokračoval, „mají tam 30denní garanci vrácení. Když ti to nebude vyhovovat, prostě to vrátíš a dostaneš peníze zpátky. Nic neztratíš. Pojď, zkusíme to spolu?“

V tu chvíli mi to došlo:

Celý život jsem se bála nových věcí.
Celý život mi říkali, že technologie nejsou pro staré lidi.
Celý život jsem věřila, že důstojné stáří není pro mě.

Ale co když je to lež? Co když existuje způsob, jak si přivydělat, i když nerozumíte počítačům? Co když existuje pomocník (ta Umělá inteligence), který vám s tím pomůže?

A hlavně, co když to zkusím a bude to fungovat? Konečně bych nemusela prosit o peníze. Konečně bych si mohla dovolit jít na kávu. Konečně bych nebyla břímě.

Řekla jsem si, že pokud to splní tyto 4 podmínky, zkusím to

Byla jsem skeptická. Měla jsem právo, ne? Kolikrát mi už slibovali hory doly a nakonec to byla vždycky buď lež, nebo něco moc složitého.

Řekla jsem Jakubovi:

„Dobře, ukážeš mi to. Ale mám čtyři podmínky. Pokud tohle nesplní VŠECHNY čtyři, okamžitě to zavřeme a už o tom nemluvíme:“

1️⃣ NECHCI VKLÁDAT VELKÉ PENÍZE
Nemám je. Mám jen 1 200 Kč do konce měsíce. Pokud tohle vyžaduje desetitisíce předem, nemůžu si to dovolit.

2️⃣ MUSÍ MĚ NĚKDO PROVÉST KAŽDÝM KROKEM
Nerozumím počítačům. Nerozumím internetu. Pokud mi to nikdo nevysvětlí úplně jednoduše, ztratím se hned na začátku.

3️⃣ NESMÍ TO BYT SLOŽITÉ
Nemám sílu učit se složité věci. Potřebuju něco, co zvládne i člověk, který ledva umí poslat zprávu na telefonu.

4️⃣ NECHCI ČEKAT MĚSÍCE NA VÝSLEDKY
Ne sliby „za rok budete bohatá“. Potřebuju peníze TEĎKA, ne za rok. Protože za rok už možná nebudu.

Jakub se usmál:

„Babi, přesně proto ti to ukazuju. Tohle splňuje všechno. A ta Umělá inteligence, ten pomocník, ti vysvětlí každý krok tak, že to pochopíš.“

Den 1: Zkouším to (s nulovou důvěrou)

Jakub odjel domů a já sedím v kuchyni s telefonem a papírem, na kterém mám poznámky od Jakuba.

Říkám si: „Dobře, dám tomu hodinu. Pokud to bude příliš složité nebo bude to vypadat jako podvod, končím.“

Jakub mi pomohl nastavit přístup k celému systému. A také k té Umělé inteligenci. Osobnímu pomocníkovi, kterého jsem se mohla zeptat na cokoliv.

„Babi, tento pomocník je tady proto, aby ti všechno vysvětlil,“ řekl Jakub. „Kdykoliv něco nevíš, prostě se zeptáš. Je to jako psát SMS. Napíšeš otázku a on ti odpoví. Jasně a jednoduše.“

Otevřela jsem první návod. Po pár minutách jsem měla otázku: „Kde přesně mám tohle najít? Nevidím to tam.“

Tak jsem se zeptala té Umělé inteligence, toho pomocníka. A on mi odpověděl! Jasně. Konkrétně. Vysvětlil mi to jako malému dítěti: „Paní Jarmilo, klikněte sem. Pak uvidíte tamhle to. A pak najdete co hledáte.“

19:30 až 21:30: Dělám první úkol. Z telefonu. Pomalu, ale jistě. Pokaždé když jsem se zasekla, zeptala jsem se toho pomocníka. A on mi poradil. Jako by mi to vysvětloval Jakub, ale byl dostupný pořád.

Odešlu výsledek. Jdu spát s pocitem: „No, zkusila jsem to. Uvidíme, jestli mi vůbec někdo zaplatí. Nebo jestli jsem nenašla na nějaký podvod.“

Den 4: Zpráva z banky, která mě šokovala

Sedím doma, peru prádlo. Telefon zapípá. Přišla zpráva z banky.

„Příchozí platba: +950 Kč“

Vypnula jsem pračku. Otevřela jsem aplikaci banky (Jakub mě to naučil). Podívala jsem se na to číslo znovu. Devět set padesát korun.

Za práci, kterou jsem udělala před třemi dny. Na telefonu. Dvě hodiny času. S pomocí toho inteligentního pomocníka, který mi vysvětlil co a jak.

Devět set padesát korun. Za dvě hodiny práce z domova. To je víc než bych dostala v jakékoliv práci.

Počítala jsem si to nahlas: „Můj důchod je 14 500 Kč za měsíc. To je asi 3 600 Kč týdně. A já jsem za dvě hodiny dostala skoro tisícovku? To není možné…“

Zavolala jsem Jakubovi: „Jakube, přišly mi peníze! Opravdu to funguje! A já se ani nezasekla, protože mi ten tvůj pomocník všechno vysvětlil!“

Slyšela jsem ho se smát: „Babi, říkal jsem ti! A to je teprve začátek!“

První týden: Vydělala jsem víc než kdybych pracovala na plný úvazek

Pokračovala jsem. Každý večer, když jsem měla čas, jsem brala telefon a dělala další úkoly. Mohla jsem si vybrat ty jednodušší. Nikdo mě nehonil. Žádný stres.

A kdykoliv jsem něco nevěděla? Zeptala jsem se té Umělé inteligence, mého pomocníka. „Jak to mám napsat?“ „Co když mi odepíšou takhle?“ „Kde to najdu?“ Vždycky mi odpověděl. Trpělivě. Srozumitelně.

Za první týden jsem dostala výrazné zlepšení příjmu. A přitom jsem pracovala jen pár hodin, když se mi chtělo.

Ale nejlepší na tom nebyly peníze. Bylo to tohle:

✅ Nikdo mi neříkal, že jsem moc stará
✅ Peníze přišly za pár dní, ne za měsíc
✅ Nepotřebovala jsem souhlas od nikoho
✅ Nemusela jsem prosit děti o pomoc
✅ Když jsem nevěděla co dělat, můj inteligentní pomocník mi poradil

Poprvé za dlouhé roky jsem měla pocit, že jsem ještě k něčemu užitečná. A nemusela jsem se bát, že to nezvládnu, protože ten pomocník, ta Umělá inteligence neboli AI, mě prováděla krok za krokem. Jako bych měla Jakuba v telefonu pořád.

Co mi docházelo, čím víc jsem to dělala

Dělala jsem to dál. Každý den chvíli, když jsem měla čas a chuť. Nikdo mě nehonil. Nikdo neříkal „musíš“. Pracovala jsem podle sebe.

A začalo mi docházet něco, co mi nikdo nikdy neřekl:

Kdyby každý důchodce věděl, že může slušně přivydělat z domova, bez složitých znalostí… měli bychom se tu všichni lépe.

Kdo by pak prosil děti o peníze?
Kdo by pak seděl v kavárně jen nad sklenicí vody?
Kdo by pak žil v neustálém strachu z účtů?

Bohužel je velká většina důchodců odkázaná na směšný důchod a nemůžou s tím nic dělat. A mladí se jim pak smějí, že se snaží ušetřit každou korunu. Tvrdě jsme pracovali celý život a ještě musíme být vděční za to minimální zvýšení důchodu od státu.

Ale když máte DRUHÝ příjem, který závisí jen na vás?

Najednou nemusíte prosit.
Najednou nemusíte čekat.
Najednou máte důstojnost.

A důstojnost je to, o co většina důchodců přijde. Ale vy si ji můžete vzít zpátky.

První měsíc: Poprvé jsem nekupovala jen zlevněné jídlo

Byl konec září. Sečetla jsem si příjmy z toho mého „přivýdělku z domova“.

Výrazné zlepšení situace.

Můj důchod: 14 500 Kč měsíčně.

Z toho přivýdělku jsem dostala podstatně víc, než jsem čekala. A pracovala jsem jen když se mi chtělo, pár hodin denně.

Nezačala jsem ale nezodpovědně rozhazovat. 

Ale poprvé za dlouhé roky jsem MOHLA.

A to mění všechno.

Když mě dcera pozvala na kávu, řekla jsem: „Ano, ráda půjdu.“ A nemusela jsem lhát, že nemám chuť. Objednala jsem si kávu a zákusek. A nemusela jsem počítat, jestli mám dost peněz.

Když vnuk Jakub měl narozeniny, koupila jsem mu slušný dárek. Ne nějakou drobnost. Ale něco pořádného.

Když jsem šla do obchodu, poprvé jsem nekupovala jen ty nejlevnější věci s samolepkou „sleva“. Koupila jsem to, co jsem opravdu chtěla.

Nejsem bohatá. Pořád platím nájem, pořád beru léky. Ale už nejsem břímě pro rodinu. A to je k nezaplacení.

Další lidé, kteří získali důstojnost

Jakub mi ukázal skupinu lidí, který tohle taky dělají. Ne mladí, ne technici, ne podnikatelé. Obyčejní důchodci jako já.

Všimněte si něčeho: Nikdo z nich nemusí prosit. Nikdo není břímě. Nikdo se nebál, že to nezvládne, protože měli toho inteligentního průvodce.

Už je nejsou závislí na mizivém důchodu.

Co přesně mi Jakub ukázal

Jakub mi neukázal jen obyčejnou stránku. Ukázal mi něco mnohem cennějšího: Jak přestat počítat každou korunu a začít pracovat chytře s pomocí moderních nástrojů.

Zatímco většina lidí sleduje zprávy o tom, jak „Umělá inteligence vezme lidem práci“, Jakub mi ukázal pravdu: Umělá inteligence nevezme práci lidem, kteří ji umí používat. Vezme ji těm, kteří se jí bojí.

Není to o tom makat víc. Je to o tom nechat moderní nástroje pracovat za vás. A dostat zaplaceno.

Jakub mi dal přístup k něčemu, čemu říká Balíček výdělku pomocí umělé inteligence. Je to taková sbírka jednoduchých návodů, jak pracovat s moderními nástroji a vydělávat si slušné peníze. Včetně inteligentního pomocníka, který mě provede každým krokem.

Nejsou to žádné složité návody s technickými slovy. Je to sbírka jednoduchých, ověřených postupů, které fungují TEĎ a můžete je dělat i když tomu vůbec nerozumíte.

A ten inteligentní pomocník založený na Umělé inteligenci? To je jako mít Jakuba v telefonu nebo počítači 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Kdykoliv něco nevíte, zeptáte se. A on vám hned odpoví. Jednoduše. Srozumitelně.

Proč je tohle jiné než všechno, co jste viděli

A nejlepší na tom? Můžete si vybrat postup, který vám vyhovuje. Někomu sedne jedna věc, někomu jiná. Proto je tam víc možností, aby si každý našel svou cestu.

Nemusíte být mladí. Nemusíte rozumět technice Moderní nástroje dělají za vás těžkou práci, vy jen postupujete podle návodu. A kdykoliv se zaseknete? Inteligentní pomocník vám poradí. Je to jako si psát zprávy s někým chytrým.

Proč zrovna teď je nejlepší doba začít

Jakub mi řekl něco, co mi nedalo spát:

„Babi, momentálně žijeme ve výjimečné době. Tahle revoluce s Umělou inteligencí právě začíná, ale většina lidí ještě neví, jak to použít. Ti, kdo začnou TEĎ, budou mít obrovský náskok.“

Představte si, že byste v roce 2000 věděli všechno o internetu, zatímco ostatní o něm jen slyšeli. Přesně v takové situaci jsme teď s Umělou inteligencí.

Za pár let bude práce s těmito nástroji běžná. Ale teď za to můžete dostávat slušnou odměnu, protože málokdo ví, jak na to.

Co je uvnitř?

Žádné složité technické kecy. Žádné „možná by se to dalo“. Konkrétní kroky, které následujete.

Co dostanete:

• ✅ Sbírku ověřených postupů s pomocí moderních nástrojů (vyberete si, který vám sedne)
• ✅ Podrobné návody krok za krokem (co udělat, kam to poslat, jak získat odměnu)
• ✅ Stručný kurz, který vás naučí základy práce s těmito nástroji
• ✅ INTELIGENTNÍHO POMOCNÍKA 24 HODIN DENNĚ, 7 DNÍ V TÝDNU (Kdykoliv něco nevíte, zeptáte se. Kdykoliv se zaseknete, pomocník vám poradí. Je to jako si psát zprávy s někým chytrým, kdo má pořád čas a trpělivost.)
• ✅ Žádné technické znalosti potřeba, žádné velké investice

Místo měsíců zkoušení jsem měla první výplatu za 4 dny. Protože jsem měla přesný postup. A kdykoliv jsem nevěděla co dělat, zeptala jsem se pomocníka a on mi poradil.

A to samé může udělat kdokoliv, kdo postupuje podle kroků. I naprostý začátečník. I člověk, který nerozumí počítačům. Protože inteligentní pomocník vás provede vším. Trpělivě. Srozumitelně. Kolikrát potřebujete.

Proč to vyžaduje aktivní přístup?

Jakub mi řekl něco důležitého:

„Babi, tohle není pro každého. A nechtějí, aby o tom věděl každý. Protože když to bude dělat každý, hodnota klesne.“

Proto existuje kvalifikační dotazník. Ne proto, aby vás chtěli odradit. Ale proto, aby ochránili hodnotu těchto postupů.

Čím víc lidí o tom bude vědět, tím víc lidí to bude dělat. Čím víc lidí to bude dělat, tím míň to bude vynášet. To je prostá ekonomika.

Proto to ukazujeme jen lidem, kteří:

✅ Vidí, že důchod nestačí na důstojný život
✅ Chtějí získat přivýdělek nezávislý na státu
✅ Jsou připravení postupovat podle kroků
✅ To myslí vážně, nejsou to jen sny

A NECHTĚJÍ:

❌ Rozdávat to všem kolem sebe
❌ Mluvit o tom na internetu
❌ Znehodnotit tyto postupy tím, že o nich bude vědět celý svět

„Když tohle dáš někomu, kdo stejně nechce nic měnit, je to ztráta času,“ řekl mi Jakub. „A když to dáš někomu, kdo to pak rozdá všem kolem, zničíš hodnotu pro všechny ostatní.“

Proto omezená kapacita. Proto ten kvalifikační dotazník, který je zdarma a nezávazný.

Chcete zjistit, jestli je tohle pro vás?

Pokud jste dočetli až sem, pak vás to zajímá. A to už je víc, než udělá většina lidí.

Jakub mi řekl: „Nedávej to každému. Dej šanci jen těm, kteří to fakt potřebují.“

Proto je tu rychlé ověření. 1 až 2 minuty. Zdarma. Bez závazků. Jen aby se zjistilo, jestli je tohle přesně pro vás.

Není to test inteligence. Není to zkoušení. Je to prostě pár jednoduchých otázek.

Za zkoušku nic nedáte. Za ověření nic neplatíte. Není to žádný závazek.

Buď zjistíte, že je to pro vás a dostanete přístup k postupům, které fungují. Včetně inteligentního pomocníka, který odstraní všechny vaše obavy „že to nezvládnu“ nebo „že tomu nerozumím“. Nebo zjistíte, že to není pro vás. V obou případech jste ztratili jen 1-2 minuty.

A kdybyste se báli, že na to nemáte? Přesně proto je tam pomocník založený na Umělé inteligenci. Aby vás provedl každým krokem. Aby odpověděl na každou otázku. Aby vám pomohl kdykoliv něco nevíte. Je to jako si psát zprávy s někým moudrým, kdo má pořád čas a trpělivost.

Zjistěte, jestli je to pro vás: